TJ SOKOL Osík - Oddíl badmintonu

V mixu postup do osmičky a prohra s nasazenou dvojkou Sedláčkem a Kubečkovou. V singlu postup na 3 sety přes Kalinu, na 2 sety přes Matěje Ehma ( asi by spadla obloha, kdyby spolu jednou nehráli ), a třísetový sestřel o dva míče nasazené jedničky Martina Bednáře. Ve finále potom prohra s Markem Aubusem ( kdy už bude konečně přetrénovaný ? :-)) ). Zajímavé na finále GPC U17 je zejména to, že ho hrají hráči U15, a to je Mára ještě o rok mladší 14-ti leté nemluvně. Tedy nemluvně, spíše mluvně. Při cestě z Maďarska, kdy jsem je nabíral v Brně, tak mluvil, mluvil a mluvil dokonce tak, že i moje manželka se nedostala moc ke slovu. A to ani ještě nezjistil, že oba mají rádi Cimrmany. Takže vítězem dvouhry se stal mluvně Marek Aubus.

Finalisté dvouhry byli už předtím nasazeni jako jedničky do čtyřhry. V prvním kole nejlepší soupeř Bye, v semifinále potom sestřelení od dvojice Sedláček Hurych 22:20 ve třetím setu, kteří nakonec vyhráli i finále. 

Martin se stále nemůže naučit, že sety se hrají do 21 bodů, a ne do 20, 21, 22, 23, 24, 25 apod. Když přece nastavuju a chci si se soupeřem pohrát, tak hraju jedině do 30 !!!

A na konec něco pro Máru. Jára Cimrman je ten vzadu v tmavém.

Podařilo se mi v archivu najít starou fotku dokazující, že i Cimrman hrál badminton. A hrál ho skvěle. Jak dokladuje fotka, dokázal hrát naráz se čtyřmi soupeři, a nenechal míček ani jednou spadnout na zem na své polovině na dvojnásobně velkém hřišti. Soupeře tak znechutil, že postupně odcházeli ( vlevo ), předstírali že nehrají ( vpravo ), bolely je záda od neustálého zvedání míčků ( vpravo uprostřed ) a rozčilovali se, ať tu ostudu nikdo nefotí ( vlevo uprostřed ). Ukazatel skóre bohužel není vidět, ale hrály se 2 sety do 100 bodů a výsledek 100:0, 100:0 byl pro Járu Cimrmana celkem běžný. Pouze tak dvakrát do roka se stalo, že mu neuznali prasátko, které spadlo na čáru, a tak se na straně soupeřů objevilo i číslo 1. Bohužel v té době nebyl badminton olympijský sport a tak se Jára proslavil pouze výhrou ve valašském švestkovém popinkání a na Vysočině při hře na vršku s vysokou sítí. A samozřejmě v rodné obci Liptákově v Pojizeří, která je zcela zjevně pojmenována po badmintonu a pouze chybným přechýlením došlo ke změně jmen z Loptákova na Liptákov. A jak jistě všichni víte, a Katka zvlášť, tak lopta je slovensky míček a tak Liptákov byl původně Míčkov ( badmintonový ).

Badminton se v různých podobách zjevuje i v jeho divadelních hrách. Třeba hru Nejistá sezóna není nutné dále rozebírat, kdo hraje badminton, ví o čem se mluví. Vzhledem k tomu, že v té době se hrál badminton ještě převážně venku, tak hra Lijavec pojednává o dramatickém dohrávání zápasu obdobně jako ve hře Divoké větry. Dobití severního pólu není o ničem jiném, než o nenadálé sněhové vichřici ve druhém setu. Němý Bobeš zase popisuje napínavé zápasy s mlčícím soupeřem a Blaník, ten k nám dokonce chodí na tréninky ( že, Blanko :))). Vyšetřování ztráty třídní knihy je výsledek marného hledání výsledků turnaje, které dát dohromady není až tak snadné, jak se může zdát. A mohl bych pokračovat dále.

Třeba pohádka Dlouhý, Široký a Krátkozraký je pouze dobové označení míčů ve hře. Dlouhý byl prostě dlouhý, Široký byl moc do strany a Krátkozraký znamenal, že jsi soupeře neošálil. Jak chudák do ještě větší nouze přišel - úplně jasná pohádka o badmintonu. Copak si Vás soupeř nikdy po kurtu nepovodil a neudělal Vám z nohou pletené vánočky. Nebo i jiné verze : Jak stařeček měnil ( míčky ), Jak se šel tchoř vycpat ( i soupeř se může jmenovat Tchoř ), Malé maléry ( těch bývá ).

A badminton se odráží i v písních, například Elektrický valčík , nebo i Mně se líbí paní nadlesní. Tady to není tolik zřetelné, ale je to jenom jiný způsob taktiky, jak odlákat soupeřovu pozornost od hry a rozptýlit ho paní nadlesní, která zápasu zrovna přihlížela. Badminton se prostě táhne Cimrmanovým dílem jako červenobílá niť, která zůstává po letu míčku.

Prostě je všude.

A kdo nesouhlasí,

tak pude.