TJ SOKOL Osík - Oddíl badmintonu

Zajímavé je srovnáni normálního lidského pohybu s rychlostí takových příslovečně pomalých živočichů, jako jsou hlemýžď nebo želva. Hlemýžď si zcela zaslouží svou špatnou pověst: urazí totiž 1,5 mm za vteřinu čili 5,4 m za hodinu, tj. právě tisíckrát méně než člověk. Jiný klasicky pomalý živočich, želva, není na tom o mnoho lépe; její obvyklá rychlost je 70 m za hodinu.

Ve srovnáni s hlemýžděm a želvou je tedy člověk tvor velmi rychlý, ale zcela jiný obraz dostaneme, srovnáme-li jeho pohyb s jinými, dokonce nepříliš rychlými pohyby v okolní přírodě. Člověk sice snadno předstihne vodní proud ve většině nížinných řek a není ani o mnoho pomalejší než mírný vítr, ale s mouchou, která uletí 5 metrů za vteřinu, může už člověk úspěšně závodit leda jen např. na lyžích. Zajíce nebo loveckého psa nedohoní člověk ani na cválajícím koni. A s rychlostí orla může soupeřit jen v letadle.

Hranici 500 km/h se přiblížil až kapitán Malcolm Campbell ve svém legendárním voze Blue Bird v roce 1933.

Jamais Contente a Blue Bird.

Hranice snů 1 000 km/h padla roku 1970. Postaral se o to G. Gabelich na voze s raketovým pohonem The Blue Flame.

Blue Flame

Tyto rychlosti ještě daleko překonávají moderní letadla, kterým neodolá ani rychlost zvuku (330 m/sec čili asi 1 200 km/h). Sovětské nadzvukové letadlo TU-144 dosáhlo v roce 1969 rychlosti 2 148 km/h, britsko-francouzský Concorde o něco později 2 335 km/h.

A tak se pomalu blížíme košíkům s raketovým pohonem, které překonají nadzvukovou rychlost a rychlost světla. Chudáci soupeři. To potom míček přiletí několikrát po oběžné dráze, než ho stihnete odehrát.

A hrát ho budou moci jan takovíto borci, tak pořádně trénujte.